… tak hormony třepou každým puberťákem, ne že ne. A nejen ve věku pohlavního dospívání, ale prakticky po celý život každým mužem (dokonce i když už nemůže) a ještě víc ženou (i když ta to samozřejmě emancipovaně nepřizná). Ať se muž vědomě, pomocí vzdělání a intelektu (nebo tzv. rozumu) snaží jak snaží, ženě stačí přijít nahá, a uctívaný rozum je ta tam. Pokusím se (jako obvykle velmi náročně, a pro pokročilé formou megablogu) naznačit, že i v oblasti sexu jsme my moderní lidé stále spíše zvířátka (v pasti pudů a hormonů jsme tedy spíše homo hormonicus, než člověk moudrý, homo sapiens), a že nezačne být lépe, dokud si to naplno nepřiznáme.
Samozřejmě, v dnešní době stále zrychlujícího babylonského zmatku a povrchnosti titulní metafora foxteriéra a krysy (myslivci a chovatelé foxteriérů dobře vědí o co jde) už platí i o naprosté většině žen, které, zmateny muži jim vnuceným vzděláním a vykolejeny ze svých přírodních, a tedy při-rozených rytmů, netuší, že někde hluboko uvnitř stále žensky vědí (např. co a jak by se svým ženstvím a mateřstvím mohly a měly). V pozitivní verzi zde platí citát Yoko Ono, že na Hitlera by jí stačilo šest dnů, a v negativní verzi (ve smyslu marnosti veškerých mužských snah o opak) o to víc platí poselství jak před lety na internetu kolující fotografie holčičky, která s povytaženými kalhotkami ukazuje chlapečkovi co má mezi nohama a kapitalisticky vypočítavě říká: S tímhle budu ovládat tvůj život… tak ale i tzv. kastrující žena, jak označují sexuologové osobnost s nulovou empatií, která zveličuje veškeré manželovy nedostatky a dobře mířenými podpásovými výroky doslova zlikviduje jeho sebevědomí a důstojnost.
Aktivnější muži se snažili sex a eros (a past do které západní část lidstva vlezla) vědecky zkoumat a osvobodit (od Freuda, Kinseyho, Masterse, hippies, antikoncepční pilulky a PMS až po emancipaci, harašení a gender), ale bohužel jen individualisticky. Filosofické úvahy na téma svobodné vůle jsou z této perspektivy jen spekulace a přání. Muži to skutečně (zvláště dnes, v době retušovaných fotografií a vyholených klínů) nemají lehké. Dávné pasti nezměnitelného evolučního nastavení mužů, nesnesitelně snadné nebezpečí běžných společenských iluzí, a také to, že si se svou sex-mocí nevědí rady už ani ženy samy, naznačím hned dvakrát:
Již v roce 1974 jsem si z první cesty na Západ přivezl časopis Playboy. Nahotinku mi vytrhl celník na hranicích, mně šlo ale především o výbornou sci-fi povídku a některé kreslené vtipy. Na jednom obrázku sedí na nuda pláži na lehátku nahá žena s velkým poprsím, jen lehce překrytým pažemi, s dlouhatánskými stehny přes sebe, a před ní zkroucený (brýlatý) intelektuál, marně skrývající svou erekci, jenž v sebeobraně, asi v rámci intelektuální diskuse (i na mé dnešní téma), přísahá: Ale já se opravdu snažím nevidět ve vás sexuální objekt! Zadruhé, český orientalista ve víkendových novinách tento týden objasňoval (zcela jistě ne poprvé) typický a všeobecně mylný názor na utlačované ženství v islámských zemích: Ono to zní absurdně, ale pro řadu vzdělaných muslimek je šátek znakem jejich emancipace. Říkají, že díky šátku mohou být vnímány jako kolegyně nebo spolupracovnice, nikoliv jako sexuální objekt.
Člověk muž je od puberty vláčen podvědomou a nezkrotitelnou touhou dostat se pod nějakou, jakoukoliv sukni, a člověk žena je od puberty cele řízena naprogramovanou evolucí (kromě strukturních změn v mozku během puberty, těhotenství, porodu i šestinedělí je žena vždy část menstruačního cyklu kognitivně, rozumově, utlumena: co kdyby počala). Důsledky? Eda Kriseová k současné posledními generacemi ustavené situaci nedávno poznamenala: „Všude kolem vidím nedospělé muže, rozmazlené maminkami, které nepotkaly svého prince a jsou neuspokojené…“
Mužský mozek je naprogramován na obliny, ale i současná (muži gayi iniciovaná) móda vychrtlých modelek napomohla jak rychlokvašené emancipaci žen a jejich neschopnosti muže v posteli (na)učit, jak je uspokojit, a nakonec i k vymírání evropských národů. Důsledkem je také všeobecný zmatek, jaký máme v pojmech: erotika je něco jiného než sex, láska nebo milování je něco jiného než soulož. A evoluce přece nevynalezla rozkoše sexu pro naše individuální potěšení! Notný zmatek v tom mají i emancipované a dnes finančně nezávislé kalhoty a klobouky nosící ženy (občas jsem v poslední době až litoval ty neodolatelně krásné, nebo oblé. Některé jsem dokonce notně zmátl konejšivým Za to nemůžeš, to přejde).
Představa, že víc sexu něco, třeba zakomplexovanost nebo jinou stydlivost, (vy)řeší, je právě tak nesmyslná, jako bojovat za mír (nebo proti onanii koženými postroji) a souložit za panenství. Pokud je sex jen ukojením pudu (zklidněním hormonů), riziko předávkování a následné závislosti je, jako u každé drogy, téměř jisté. Právě v oblasti sexu se teď po letech potýkáme všichni spíše s nezamýšlenými důsledky revolučně osvobozující hormonální antikoncepce, ženské emancipace, ale i multikulturalismu a závislosti na čas prý šetřících technologií. Videa na internetu (kde hladce vyholení a velmi dobře vybavení pornoherci souloží desítky minut a ne a ne vyvrcholit) jsou volně ke shlédnutí, zvědavci stačí jen formálně odkliknout, že je mu víc než osmnáct let. Jinými slovy, i tahle revoluce dostupnosti a svoboda posedlosti sexem je spíše jen dalším příznakem úpadku naší civilizace. A dokonce i sexuální koučka, nebo domina (nebo studentka přivydělávající si sexem) nakonec za sex také zaplatí… ale jinak a víc, než si představuje.
Nejchlípnější jsou ne mladíci, ale starci, jako jsem já, prohlásil před lety Bohumil Hrabal v až nedávno otištěném rozhovoru pro redaktory maďarské verze Playboye (ostatně něco podobného jsem v této souvislosti napsal i ve svém blogu). Napůl odhalená lýtka dovedou víc vzrušit než frontální pohled na vagínu, pokračoval. Největší sexuální orgán je mozek (vědí přitom intuitivně nejen ženské ženy ale i zkušení muži), a ten na rozdíl od těla většinou nestárne.
Česká (porno) zkratka posledních dvou desetiletí cestu k šťastnému zdravému přirozenému sexu a k hlubokým citům a vztahům nezkrátí (stejně jako z nebe spadlá posametová svoboda k demokratickému a sociálnímu kapitalismu s lidskou tváří nikoho nedovede), naopak, bude, jako obvykle jsou všechny zkratky dějin, delší, namáhavější a nebezpečnější (a ani přečtení některé z knih o zaručeném sexu zaručený sex nepřinese, právě protože čtenářkám jde jen o vlastní, nikoliv partnerské potěšení).
Naznačuji ale zároveň, že původní nedominující intuitivně moudré ženství se stále nikam neztratilo, jen je ukryté. A že právě tak jako současná exploze nových adrenalinových sportů a pohybu (různé ty surfingy, žonglování, parkour, street dance ale i free-diving) je intuitivním řešením rizik nezdravého vzrušení a pobytu před monitory (televizí a počítačů), jsem si jist, že budoucí a nutně duchovnější generace opět pudově nalezne duchovní Cestu ke skutečné lásce a energii rozmnožovacího pudu. Asi právě proto na Zemi fungoval tak dlouho matriarchát (což je, opakuji, něco docela jiného než opak patriarchátu). Proto se posledních pár tisíc let muži tak moc snaží ovládat (ať už všelijak ponížit, nebo tzv. vědecky vysvětlit) pro ně tak záhadně jiné a nepochopitelné ženy.
Naše civilizace je (zatím a stále víc, ne že ne) závislá na egu a sexu (které s námi třepou jak foxteriér krysou), nikoliv na v principu evoluce dané empatické spolupráci, respektu a vzájemné komunikaci. Popletli jsme si to: evolučním účelem sexu přece není naše slast! Stejně jako na cestě ke skutečnému duchovnímu lidství, kde platí, že intelekt bez soucitu je past, i v sexu totiž platí, že pokud to či ono dělám a užívám si sám pro sebe, nikoliv pro tu druhou (toho druhého), stává se z toho závislost.
Následná pateticky znějící moudra jsou velmi vousatá, ale o nic méně platná: lékem na zbytnění ega je (buddhistická) práce (nejprve na sobě, pak) pro druhé, řešením současné ekonomické i ekologické pasti je nikoliv konkurence a individuální spotřeba, ale empatie a spolupráce, a řešením závislosti na sexu je milovat, ne si užívat (při masturbaci nebo souloži). Jenže když spadnout právě do téhle spotřební pasti je tak lákavě snadné! Opakuji: cesta k nápravě by měla a může začít přirozeným (orgasmickým) porodem, výchovou hrou a pochvalou, vzdělávání zvědavým objevováním (oslavou první menstruace u dívek a rituálem přechodu u kluků), a maturitou z duchovnosti…
Budiž tedy pochválena síla rozmnožovacího pudu a hormonů, protože přes všechny staleté společenské cenzurní bloky, a navzdory pokryteckým nánosům bludů a mýtů (a poškozujícím porodům v posledním půlstoletí), se kluci a holky stále bezhlavě zamilovávají … ale zároveň je zjevné, že i lidstvo jako takové zatím jen pubertálně a zvířátkovsky mrhá potenciálem, který je zakódován v lidských tělech a myslích … a že máme (nejen muži, ale především ženy) na daleko, daleko víc…
A třeba se pak budoucí muž v budoucnosti dočká, že nějaká holčička nějakému chlapečkovi, až mu bude pyšně ukazovat, co má v kalhotkách, pošeptá, co už bude vědět od babičky i maminky (poučených znovuobjeveným původním zadáním ženy i branou všech buddhů): Čím víc o tebe budeme (unconditionally) pečovat, tím víc lásky a spokojenosti budeme oba prožívat …
P. S.: Totéž téma (neodolatelnosti žen a marné snahy mužů necítit se bezbranně hormonálně manipulováni) řešil i někdejší seriálu Star trek: Nová generace (z roku 1992) – o snu i hrůze všech mužů, empatické metamorfě Kamale, vzácné geneticky vyprojektované mutantce, schopné přizpůsobit svou formu a chování i těm nejtajnějším přáním jejího partnera.
